Konec ledna a já jsem stále na začátku.
Letos se nějak nedokážu odlepit od startovní čáry.Chybí mi slunce,světlo,sedím jen v knihách,chuť tvořit je na bodu mrazu a díky bolestem se nedokážu soustředit na meditace.Tři roky mám problémy s "esíčkem",dva roky střídavě,rok intenzivně( a jsou i dny,kdy chci umět levitovat).No a včera přišel ten den,kdy jsem navštívila svou poslední naději v záloze,posledního lékaře,nad kterým jsem nakonec také definitivně zlomila hůl.Ačkoliv jsem sama zdravotník a měla bych svůj obor obhajovat,v tomto přístupu léčení si bohužel nerozumíme.Vím jak to v mnoha ambulancích chodí,nehledá se příčina samotného problému,ale rovnou vám je chceš nechceš předepsán e-recept.Takže mi nezbývá nic jiného,než jít opět sama svou cestou k uzdravení,naslouchat svému tělu,důvěřovat mu a dál na sobě pracovat,tak jak tomu bylo doposud.
