Musím říct,že dny plné překvapení,byly opravdu bezedné.

Den co den jsme poznávali nová místa,ačkoliv přejezdy nebyly co se vzdálenosti týče tak dlouhé,jen cca 100 km.Životní úroveň,obyvatelé,krajina,se opravdu někdy měnila na pár desítkách kilometrů,jako mnoho malých zemiček v jedné zemi.Opravdu neskutečné rozdíly a proměny.

Další z krásných míst,které jsme mohli navštívit,byl buddhistický klášter v Pokhaře Jangchub Choeling Monastery s opravdu dlouholetou historií,plná krásných jmen,co byla u jeho založení,včetně 14.dalajlámy.Aspoň na pár chvil jsme byli součástí života buddhistických mnichů,kdy jsme viděli čas obědu,mytí nádobí a poklidný odchod do svých pokojů,včetně nahlédnutí do chrámu,který nám osobně odemkli k prohlídce.Samozřejmě jsme podpořili klášter nákupem tradičních buddhistických předmětů,které s námi nakonec cestovali polovinu Nepálu až k nám na Radost,díky kterým teď máme ty nejkrásnější vzpomínky.

Namasté.

Lumbini

Rodiště Buddhy

Z tohoto místa,na které jsem se moc těšila,jsem byla malinko rozčarována.Město,které je nejdůležitějším poutním místem se doslova topí v odpadcích a největší chudobě z celého Nepálu co jsme viděli.Ano,Nepál je celkově pokryt odpadem,což je velká škoda,protože tak nádherná země a příroda si to nezaslouží.Ale tady je bohužel chyba v lidech.Nechci samozřejmě nikoho soudit,ale upřímně mi to bylo nesmírně líto.

Významné místo označené strohým nápisem,kam se vydat k jezírku,kde porodila královna Mája,jsem už pozorováním okolí Lumbini nějak rozdýchala.Avšak samotný chrám,jezírko,strom a Ašokův sloup byl ale velkolepý,že okolí a hluk hinduistů z Indie v místním parku,jsem přestala vnímat.Zážitek to byl opravdu krásný po všech stránkách a nelituji ani našeho nejhoršího přejezdu z celé naši pouti po Nepálu,k tomuto posvátnému místu.Vše bylo,jak mělo být.

Namasté

Druhý den,po svižné procházce z centra,až po křižovatku,přes kterou jsme neměli odvahu přejít,jsme na další ze srdcovek Káthmándú raději dojeli bezpečně taxíkem.... Boudhanáth.Buddha Stupa,největší stúpa v Nepálu i na světě.Cvrkot kolem stúpy s doprovodem zpěvů buddhistických mnichů,vůně dýmu pálících suchých svazků větviček cypříše,šustění perutí holubích křídel nad našimi hlavami,úsměvy nepálských žen,které přišly na toto poutní místo,do buddhistického chrámu pro požehnání z vesnic i několik dní,bylo povzbuzující.Když si člověk opravdu něco moc přeje,tak i nám se podařilo dostat se k této nezapomenutelné chvíli a od mnichů dostali požehnání,kdy nám s učením a mantrou převázali na zápěstí mnišskou šňůrku z barevných provázků,které mají přinášet ochranu a štěstí.Z chrámu jsem odešla,nevím jak...jsou to tak silné zážitky,které si uvědomíte,až na klidném místě,kde vše můžete v tichu zpracovat.Potom opět přišly na řadu,roztočit modlitební mlýnky a posezení v kavárně s výhledem na stúpu,kde jsme s obdivem pozorovali praktikující meditaci a ženy provadějící poklony k buddhům,kterých může být i několik stovek.Ve větru jsme sledovali praporky lung ta,které šíří modlitby a těšili se na cestu,která byla před námi.Zatím nic netušíc co nás v příštích týdnech čeká,jsme se vydali do půjčovny Citymotorbike,kde jsme měli perfektně připravenou motorku,vše se ještě doladilo a připravilo na následující ráno...kdy začala naše cesta po Nepálu.

Namasté

 

 

 

 

 

dodatek:opět můžete zvýrazněná slova otevřít na další odkaz