S podzimem přichází chvíle,kdy trávím více času s mým oblíbeným japonským stylem 

w a b i   s a b i,

který ovlivnil mou dosavadní dvouletou tvorbu,jak v keramice,tak v malbě akrylem,akverelem,glazurou nebo kreslení tuší.

Jsou to chvíle v dokonalé přítomnosti,propojené s meditací.

Vnímat každý tah štětcem,cítit jak se vám v dlaních mění hlína v krásnou mísu,pohárek či vzpomínku....

......... k poslechu

Loučení s Kafíčkem.

Začátkem jara,jsem navštívila,nic netušíc,mou oblíbenou,(bezmála sedmnáct let,)kavárnu Kafíčko.

Když už jsem vstoupila,věděla jsem a cítila,že to není TA kavárna,kterou jsem pravidelně navštěvovala.

Po krátké chvíli jsem zjistila,že za pultem jsou noví majitelé.

Fotografie pana Romana a jeho rodiny,ještě v ulici Míšenská,který kavárnu vedl více jak dvacet let a celé roky byla její součástí ,zmizela.

Přišlo obrosvské zklamání.

Kafíčko,mělo své osobní kozlou,své pravidelné kavárenské povaleče a symboly svobody.

Všechno zmizelo.

V létě,když jsme šla z Ateliéru J.S.,jsem jěště párkrát s nadějí nahlédla,ale hostem této kavárny už nejsem.

Děkuji za ty chvíle.