Mám čas být sama s sebou a mám toho času hodně.
Někdy je mi za to až stydno,osobně před ženami,když pročítám oblíbené blogy,o soc. sítích ani nemluvě,nebo když poslouchám kolegyni v práci(39),jak nestíhá,jak je vyčerpaná,unavená,nemá čas na odpočinek,musí se věnovat rodině,pracovat,růst atd.atd..Nerada se zpětně dívám do minulosti a nějak si nemohu vybavit,že bych strádala časem pro sebe.Kolegyně mi každý týden vše pečlivě vypráví,jako kdybych nikdy nebyla mámou a dcerou a vnučkou a zdravotní sestrou v nemocnici a nežila běžným životem.Já ho žila a ta cesta nebyla zrovna vystlána růžemi.Byly doby,kdy jsem byla na antidepresivech,měla jsem jako dítě pocit méněcennosti,od útlého věku bojovala se závislostí na alkoholu u maminky(trvalo to 25 let!,posledních 5 let už jako máma dvou dětí),naučila jsem se žít s genovou mutací a doma pečovala o umírajícího malého syna.A přesto jsem byla šťastná a vděčná za vše,co mi ty chvíle přinesly.Stačilo mi,jen špatné věci vytěsnit,odfiltrovat,příjmout je jako dar,ale nikdy jsem si nestěžovala.Vždyť jsme to právě my kdo si ten scénař píše.Život jsem přijímala a přijímám takový jaky je a snažím se ten klid kolem sebe předávat dál( i přes aktuální výživnou perimenopauzu :-) )A vím,jak lehce se proplouvá životem,když je na duši hezky.Na svých místech na Radosti,čerpám energii a klid a jsem ráda,když mi společnost dělají mi nejmilejší tiší společníci Lupínek a Momonka (doporučuji,adoptovat si kočky,jako vážně ;-)Čtu,kreslím,maluji,nebo jen tak pozoruji mraky a ptáky a veverky v korunách nad našimi hlavami.Nemusím pro to hezké nikam daleko,jsem ráda tady,doma.
A proto i vám přeji,mnoho krásných chvil,kde to máte rády,kde budete jen vy a všechny ty krásy okolo.Myslete na sebe. R.
