Z celého srdce bych chtěla poděkovat všem,kteří mě podporovali psát a vkládat obrázky z naši náročné,ale nezepomenutelné cesty Nepálem.Ale jak říká známé rčení "V nejlepším se má přestat".Našlo by se ještě mnoho témat a desítky fotografií,které by vám ukázaly skutečný a surový život v této zemi a ne jenom fotografie z treků po Himalájích,které znáte,když si vyhledáte na Google "Nepál.Ale ten opravdový,hmatatelný a emočně citlivý.

Tato cesta nebyla určitě poslední...chceme se do této laskavé a přátelské země vracet pravidelně,být její součástí co nejvíce,jak jen to bude v našich silách a možnostech.Je toho opravdu mnoho,co nám může ještě nabídnout,ale co nejvíce...učení,jak mít v životě otevřené srdce. 

Velké děkuji patří Sujanovi a jeho týmu ze Citymotorbike,bez kterých bychom nebyli tam kde jsme mohli být a kde jsme teď.

Namasté Nepál ♥

*

*

*

*

Samozřejmě byly dny,kdy jsme projížděli nádhernou krajinou posety políčky s obilím,řepkou a rýží,nevyhly se nám ani výživné serpentiny v horách 2700 m.nm a více.Nabírali jsme síly u kávy na další cestu u mostů,které jsou pro Nepál typické.A v Pokhaře jsme se kochali výhledem na dechberoucí .....Annapurnu

Cestou do Káthmándú ....

To by nebyl Nepál Nepálem,kdyby vás stále něčím nepřekvapoval.Tak jako Tansen,obec v kopcích centrálního Nepálu,v pohoří Malého Himaláje s výhledem na řeku Kaligandaki.Úzké uličky které se klikatí celým městečkem plné hudby z místní "Nepálské Matějské pouti",na které jsme samozřejmě nesměli chybět!Takovou veselou divočinu jen tak neuvidíte!Největšími hvězdami,jsme nakonec byli my,o lidi s platinovými vlasy v Nepálu běžně jen tak nezakopáváte,takže prodejci se nás snažili ulovit do svých stánků na kde co.Samozřejmě všichni byli velice přátelští a milí,což nás už za tu dobu co jsem byli na cestě,ani nepřekvapilo.Radost jsme udělali místnímu chlapci,kde jsme nechali Barunce vyrobit náramek štěstí,u čehož bylo nesmírně veselo,protože taková Majka z Gurunu,co spadla z oblakov (seriál,co budou pamatovat starší čtenáři)byl zážitek pro všechny,hlavně pro místní slečny,které k pramínkům opravdu vzhlížely s údivem.V daný moment jsem opravdu konkurovala "nepálské Monice Bagárové",která to zatím ve velkém rozjížděla na pódiu.Na co jsme ale opravdu neměli odvahu jít,bylo staré plechové ruské kolo,které bylo poháněno podivným motorem a točilo se takovou rychlostí,že nám z něj bylo špatně,jen když jsme ho pozorovali.Takže pokud budete mít příležitost takovou událost navštívit,neváhejte! Zde máte inspiraci k nahlédnutí ;-)

Namasté z Tansenu

Hrnčířské náměstí

Po čtrnáctidenní cestě po nádherném Nepálu jsem se na tři dny vrátili na místo,kde jsme zanechali kus svého srdce,do Káthmándú.

Opět jsme vyběhli 365 schodů na Svajambhúnáth,kde jsem se s tímto městem a zemí definitivně(doufejme,že ne na dlouho)pokorně rozloučili.Dva dny jsem courali uličkami,užívali si přátelskou povahu místních prodejců a uchovávali si do paměti a do srdce toto krásné místo.

Mezi příjemnými kapkami deště jsme se zastavili do údolí Káthmándú,Bhaktapuru. 

Městěčko s dlouholetou řemeslnou tradicí,kde je nevídaně čisto a klid,díky minimální dopravě.Na Hrnčířském náměstí za doprovodu čtyřnohého přítele,jsme viděli výrobu keramiky,nahlídli jsme přímo do dílen,pozorovali hrnčíře s přípravou hlíny,práci na kruhu až po sušení a vypalování v peci.Uličky lemují prodejci tradičního zboží,ale také ovoce a zeleniny.Určitě si vyberete z nemalého množství kaváren,kde nad šálkem kávy oceníte odpočinek s výhledem na náměstí.Rádi bychom se na toto místo vrátili na velké oslavy Naja Barsá,kdy se slaví příchod Nepálského Nového roku,který je na tomto místě opravdu velkolepý.Takže dnes, krásný Nový rok 2081 !

Namasté