Den kdy spadla hvězda.°○.
Táta se každé jaro staral o jabloně.Letos,na podzim je už dozrávát neviděl.
Nikdy jsem se necítila být tátovou holčičkou,často byly chvíle,kdy jsem si přála,ať mě má rád takovou,jakou jsem od dětství byla.Važila jsem si ho a cítila jsem k němu vždy velký respekt a úctu,ale nikdy jsem si nedokázala vybojovat právě to místo,které jsem si vždy přála v jeho životě mít.Až teď,v 84 dnech odcházení,se mi vrátilo celých 49 let,kdy se mi v péči plně odevzdal,důvěřoval mi a věřil. Posledních intenzivních 10 dnů se naše životy plnohodnotně naplnily.Slovy nejde popsat vděčnost,že mohl,bez bolesti,v domově,který sám vybudoval,kde strávil celý svůj život,v kruhu svých nejmilejších,skvělé podpoře domácího hospicu Medica 3nec,důstojně přejít na druhou stranu a vrátit se domů.
Kruh jednoho života se uzavřel.
Když jsem po všem ono brzké ráno seděla venku,abych předešlé hodiny nějak vstřebala,z nebe spadla hvězda.Prostě spadla...
Okamžitě přišly slzy,ale i velký úsměv a obrovská úleva.Znamení a vzkaz,jsem na druhé straně,vše je jak má být,Kryštůfek si mě převzal.
Děkuji za ty chvíle a přála bych všem,aby v sobě našli sílu a odvahu,takto doprovázet své nejbližší a blízké.Důstojně a s pokorou,tam kde to milovali.Věřte mi,že není silnějších chvil.
Nikdy nebudu litovat těchto dvou nádherných převodů,Kryštůfka a táty.
