Ve čtvrtek ráno,kdy jsem měla den volna,jsem si udělala ranní procházku Havířovem.Ve vzduchu bylo cítit jaro a já měla potřebu utřídit si myšlenky v ulicích,kde čas plynul rychleji,i když můj den byl v daný moment mnohem pomalejší.U šálku dobré kávy a pozorováním života v ulicích jakoby všechno bylo jasnější.Někdy prostě musím utéct,abych jinde našla to co jsem hledala.Slova,která mi ukazují jasný směr,co chci,jak to chci a ne jak to chtějí.Jsem vděčná,že na sobě pociťuji,že už po uplynutí 30 dnů v novém roce jsem vyrostla,dozrála a posunula se.Nejsem tolik ovlivnitelná,jak v pracovním životě,tak v mainstreamovém proudu,i když jsem se vždy tomu tak bránila.Život na sociálních sítích vás nelidsky vtáhne ani nevíte jak,nemyslím tím v čase na něm stráveném,ale politicky a názorově.Jsem ráda za ty chvíle,které mi ukázaly směr.
- chci se vrátit k nepravidelným příspěvkům na blogu,který mi byl vždy srdci blíž a přála bych si,aby se k této tradici vrátilo více mých přátel,i když na těch svých už přestali publikovat.Byly to vždy články plné inspirace v cestování,tvorbě a životních momentů,kde vás nerušily reklamy a nucené předplacené profily.Věřte,nebudete litovat,že jste se k tomu vrátili,jsem tím navraceným důkazem.Svůj první blog jsem psala deset let a je mi opravdu líto,že díky chybě v systému jsem se k němu už nemohla vrátit,ale neodradilo mě to a začala jsem zase hezky od začátku
- nebudu tvořit a fotit na zakázky,což byla pro mě velká zodpovědnost a velký stres
- budu se posouvat v osobním životě,kde musím být více trpělivá
- prodloužím časy meditace a postní dny
a budu trávit více času s rodinou,protože člověk nikdy neví...
