Děkuji Mi. za připomenutí tohoto krásného místa na samém konci Těšínského Slezska.

Plicní sanatorium Jablunkov a jeho arboretum,které se pomalu probouzí ze zimního spánku.Těším se na chvíli,kdy vykvetou všechny rododendrony,azalky,hortenzie a mnoho dalších květů,které ještě tiše čekají na svou chvíli.

 

Ženy ženám od BEZmaku

 

běžet jaru vstříc

 

Za dva dny mi bude krásných jednapadesát.

 Tak si Rožu udělala radost tím nejryzejším přírodním dárkem 

přímo z vrchů od milé Montek,kterou znám víc jak deset let z Fler.Její tvorba pochází z té nejkrásnější dílny,o které si můžete přečíst TADY,nebo nahlídnout do obchůdku TADY Za vrchy.Ráda a s velkým respektem podporuji tyto malé české značky,které vznikají tzv.doma za pecí,protože udržet se v této dnešní neudržitelné době je obzvlášť obdivuhodné.Proto tvořte a neztrácejte chuť se posouvat dál,určitě je mezi námi pár dušiček,které to s láskou ocení.

 

Konec ledna a já jsem stále na začátku.

Letos se nějak nedokážu odlepit od startovní čáry.Chybí mi slunce,světlo,sedím jen v knihách,chuť tvořit je na bodu mrazu a díky bolestem se nedokážu soustředit na meditace.Tři roky mám problémy s "esíčkem",dva roky střídavě,rok intenzivně( a jsou i dny,kdy chci umět levitovat).No a včera přišel ten den,kdy jsem navštívila svou poslední naději v záloze,posledního lékaře,nad kterým jsem nakonec také definitivně zlomila hůl.Ačkoliv jsem sama zdravotník a měla bych svůj obor obhajovat,v tomto přístupu léčení si bohužel nerozumíme.Vím jak to v mnoha ambulancích chodí,nehledá se příčina samotného problému,ale rovnou vám je chceš nechceš předepsán e-recept.Takže mi nezbývá nic jiného,než jít opět sama svou cestou k uzdravení,naslouchat svému tělu,důvěřovat mu a dál na sobě pracovat,tak jak tomu bylo doposud.

O Vánocích,

 jako každý rok,přišlo vesmírné ticho.