Matala
Kalimera
A tak jsem se na 14 dnů ocitli na Krétě.
Po zrušených letech na Srí Lanku,jsem chtěla zalepit duši,než se cesta na druhý pokus opravdu uskuteční.Vůbec jsme nevěděli kam vyrazit,tak prst na mapě nakonec zůstal na Krétě.A tak jsme si jeli ohřát kosti a spálit kůži.V Heraklionu jsme vyzvedli auto a cesta nás nejdříve zavedla na jih do Mataly,krásné městečko s hippies historií a skvělými tavernami.Po dvou dnech jsme opět jeli na sever a taky na západ a zase trochu na jih a zpět na sever,cest tam moc nevede,protože jsou tam hory a ty se musí neustále objíždět(serpentin si užijete) a tím pádem se někdy i stejnou cestou vracíte,ale jiná možnost tam prostě není.Ale občas člověk někdy i zabloudil,ztratil gps signál a nakonec našel místa,která by normálně v cestopisech nenašel.A o tom jsou právě cesty na vlastní pěst!
Všude nás doprovázely hladové kočičí tváře a tak jsme taky nakupovali granule,plnili misky a na malou chvíli jim věnovali té lidské lásky.Cpali se řeckým a krétským salátem,melouny a mandarinkami a taky vypili litry čerstvého pomerančového džusu,espressa a i těch zmrzlin bylo několik.
A je radost tyhle malé okamžiky sbírat.
